Škola rozhodčích

Aktuálně

Program budoucnosti fotbalových rozhodčích (soubor PDF, 106 kB)

Minikamera - video

Reportáž TV Nova minikamera

 

 

Základní informace

Název projektu:	IVSR - International Virtual School for Referees
Autor projektu:	Robert Henn, Česká republika
Cíl projektu:	ZCELA ZÁSADNÍ ZMĚNA A NOVÁ KONCEPCE PRO ROZHODČÍ A ŘÍZENÍ FOTBALU. Vybudovat v Praze centrum pro trénink rozhodčích úplně nového typu, které bude využívat moderní technologie digitálního nahrávání a 3D virtuálního zobrazování skutečných situací z fotbalových zápasů jako pomůcky na podporu vzdělávání a dalšího tréninku a rozvoje rozhodčích.
Očekávané výsledky projektu:	Pro rozhodčí: Nové možnosti tréninku rozhodčích, které povedou ke zlepšení práce rozhodčích při zápasech, a tím i ke zlepšení image rozhodčích mezi hráči, fotbalovými fanoušky a sportovními novináři. Pro ostatní: Možnost, aby si každý (hráči, novináři, veřejnost či potencionální rozhodčí) vyzkoušel skutečnou práci rozhodčího na různých úrovních. Pro oddíly (mužstva): Pomocí těchto metod a projektu zajistíme lepší přesnost rozhodování,připravenost a hlavně regulérnost utkání, kdy může jediná chyba ovlivnit celé utkání a mužstvo se nemusí probojovat do pohárů, na různá mistrovství, přijít o titul či sestoupit ze soutěže atd. Tím může být jejich celá práce a sezona v podstatě ztracena, třeba jen kvůli jedinému chybnému momentu a rozhodnutí, to má poté dopad na celé mužstvo (finance, sponzoři, trenéři, hráče aj.). Touto jasnou koncepcí a metodou zamezíme běžným spekulacím a dohadům na profesi rozhodčího.
Popis projektu:	Bude využito stávající tréninkové centrum, které se nachází v Praze, které bude rozšířeno o novou budovu sloužící jako řídicí centrum. Nebo vybudovat zcela nové prostory zároveň s výstavbou nového sídla ČMFS. V rámci tréninku/testu bude mít rozhodčí nasazené virtuální brýle a bude mít handsfree zvukové zařízení, pomocí nichž mu budou pouštěny různé herní situace (dálkově ovládané z řídicího centra). Bude se volně pohybovat po hřišti, jako by to byl reálný zápas. Bude možné podrobně sledovat jeho jednání a reakce. Kromě toho se bude všechno nahrávat pro následný rozbor. Tytéž náročné situace bude možné přehrávat několikrát, pokaždé z jiného úhlu pohledu nebo za jiných podmínek, aby si rozhodčí zažil způsob jejich identifikace a řešení. Centrum bude přístupné nejen pro současné rozhodčí, ale i pro osoby, které pozici rozhodčího zvažují anebo pro ty, kdo si prostě jen chtějí vyzkoušet, jaké to je. Toto otevření centra ostatním by mohlo iniciovat diskusi o možnosti změnit pozici rozhodčích v budoucnosti, v souvislosti s využitím nových technologií, které máme k dispozici.	Live názor Petra Čecha (soubor MP3, 998 kB)

Další body, kterými se tento projekt zabývá:

• Rozpor mezi moderními zobrazovacími technologiemi a nezměněnými podmínkami pro práci rozhodčích
• Profesionalizace rozhodčích
• Rádiová komunikace mezi členy týmu rozhodčích - větší využítí
• Měnící se role asistentů
• Měl by se změnit počet rozhodčích v utkáních? Role rozhodčích-mentorů v průběhu zápasu
• Jak zatraktivnit posuzování mládežnických zápasů pro rozhodčí

 

IVSR - International Virtual School for Referees (mezinárodní virtuální škola rozhodčích)

Tento projekt je zaregistrován na patentovém úřadě a opatřen ochranou známkou.
Autor návrhu: Robert Henn, Česká Republika

Chtěl bych založit za pomoci UEFA (FIFA) školící centrum v Praze, která je tzv.centrem Evropy a dostupná celému světu. Bylo by využito tréninkové centrum, které je již postaveno a jen bychom se dohodli na jeho využití. Pouze by se postavila hlavní budova ve tvaru píšťalky, kde by bylo řídící centrum a zázemí (viz nákres výše). Nebo vybudovat zcela nové prostory zároveň s výstavbou nového sídla ČMFS.
Poté se můžeme pustit do zcela nové, zásadní kompletní „reformy“ výchovy a zdokonalování rozhodčích a otevřít světu problematiku této funkce.
Jednou z předností tohoto projektu je, že je vytvořen skutečně pro všechny rozhodčí (ostatní osoby) na všech stupních úrovně bez vyjimek a ne jen pro tzv. "vyvolené". Splňuje prostě podmínky a účel pro všechny z nás, kteří chtějí profesi rozhodčího vykonávat nebo se jí zabývat. Tímto jedinečným projektem navíc získáme v současné době maximum pro rozvoj rozhodčích a navíc otevřeme světu problematiku, názorovost na funkci rozhodčího.
Tento projekt pomocí virtuální (simulované) reality v prostoru (různé pohledy z úhlů za pomocí virt.brýlí s přirozenými očními i zvukovými efekty a měnícím se obrazem dle potřeb reálného prostředí) má za hlavní účel pomoci v problematice rozhodčích, jelikož se touto otázkou zaobírá neustále celý svět.

V praxi to znamená, že na hrací ploše standardních rozměrů se postaví rozhodčí a bude mít na hlavě brýle virtuální reality se zvukovým handsfree zařízením, do kterých se mu budou pouštět (z tzv. hlavního centra pozorování KOKPITU– hlavní místnost s technikou, obsluhou, vše řízené na dálku a nahráváno) jednotlivé herní situace s dalšími jevy a možnostmi, které se mohou kdykoliv stát. Rozhodčí (osoba) se pak bude díky přehrávání situací pohybovat volně na hrací ploše, tak jako by se jednalo o opravdové utkání, které mu bude pouštěno do virtuálních brýlí s využitím vlastní paměti a mozku zkoušené osoby. Tak, aby bylo vše reálné a v podstatě přirozené. Poté zároveň můžeme i sledovat přesnou techniku jak běhu, tak stylu signalizace, mimiku a dalších věci spojené s profesí rozhodčího. Poté se vyhodnotí jednotlivě vyřešené situace, které se budou pouštět z několika úhlů z dalšími vlivy, aby se přišlo na nejlepší řešení, ale hlavně v žití do paměti rozhodčích (osob) jak dané situace byli viděny, řešeny a cítěny.

Proto jsem hledal něco co by mohlo pomoci a hlavně zdokonalit profesi rozhodčího. Navíc odstranit chybnost sporných momentů, aby byla hra a regulérnost utkání co nejkvalitnější a co nejméně ovlivněna chybou rozhodčího (lidského faktoru). Tato profese je nejvíce kritizována a hlavně se o rozhodčích mluví, že když udělá chybu, tak tím ovlivnil utkání. Vždyť je jednoduché říci (názory lidí) po několika TV záběrech a několika úhlů pohledu kamer "To musel rozhodčí přeci vidět, to je úplně jasný" aj.
A tím se hned snese vlna kritiky jen na stranu rozhodčích. Dejme stejné, kvalitní podmínky i rozhodčím, a pak se můžeme veřejnosti opravdu ptát a odpovídat, proč a jakou udělali chybu nebo, proč to bylo řešeno a viděno jinak než ostatní. Rozhodčí se nemůže nijak bránit, jelikož nemůže ukázat lidem jak to opravdu ve zlomku vteřiny viděl. Proto je třeba, aby si to pomocí tohoto projektu sami ostatní lidé vyzkoušeli, co je v daných situacích vůbec možné vidět a jak se oni dokáží rozhodnout a reagovat.
Sami pak poznají, že se pokaždé rozhodnou jinak a ne vždy zcela správně i díky ostatním vlivům, které se před, během a po utkání přihodí.
Vždyť většina rozhodčích zastává významné postavení v zaměstnání, profese, vysoké funkce, jsou vystudovanými osobnostmi a my necháme veřejnost i neprávem kritizovat a ponižovat naše kolegy na veřejnosti a tím to velmi osobně zasahuje do jejich soukromého života.
Základem by především byla profesionalizace rozhodčích, a pak lidem ukázat co je v lidských možnostech a silách vůbec vidět.

I rozhodčí jsou jen lidé a mohou chybu udělat, ale stejně tak i hráči udělají v utkání několik chyb (a přitom jich je 11 v každém mužstvu, zatímco rozhodčí jen jeden na celou hrací plochu se dvěma asistenty, kteří by měli vidět v podstatě vše). Hráči, když udělají jakoukoliv herní chybu kterou se též ovlivní utkání nebo nepromění pokutový kop, tak se jim v podstatě vůbec nic nestane a v dalších utkání hrají dál. Pak se to "svádí na herní pohodu v mužstvu, nebo že se to stane apod." jenže když to udělá rozhodčí, tak je na to úplně rozdílně pohlíženo. JAK JE TO MOŽNÉ, KDYŽ ROZHODČÍ A HRÁČ JE POŘÁD JEN ČLOVĚK SE STEJNÝMI PRAVIDLY I MOŽNOSTMI?????
Rozhodčí je veřejně kritizován a obviněn za hlavního viníka, aby se nemusel nikdo zodpovídat vedení klubu, tak je vlastně v podstatě nejjednodušší to hodit vždy jen na rozhodčí, že to řídili špatně. Jelikož je jednodušší vyměnit jednoho rozhodčího než celé mužstvo či více hráčů nebo funkcionářů – toto je celosvětový problém.
Takže si myslím že tento projekt je zcela v současně době tou nejlepší pomocí pro vývoj rozhodčích. Je třeba využít i reálného pohledu rozhodčího snímáním kamery z výšky očí, kterou musíme rozhodčím dát na hlavu ve formě minikamery, která nám zajistí jak a kdy rozhodčí jednotlivou situaci doopravdy reálně vidí.
Tímto poznáme a pomůžeme hlavně tomu, že divák poté přesně může sám posoudit jak není vždy možné vše vidět v reálu, jako několik kamer z jiných úhlů včt. zpomalení, a podle těchto záběrů můžeme rozpoznat chybnost v rozhodnutí, vhodnost poziční postavení a jiné důležité momenty. (TV záběry pouze matou a klamou veřejnost od skutečného (reálného) pohledu rozhodčího.

Tato profese je vždy nejvíce sledována a hlavně kritizována ať při sporných momentech či jiných situací. Ve fotbalovém světě se již několik let něco zdokonaluje, každý rok (míče, kopačky, kvalitnější hrací plochy, zázemí, prostředí a podmínky pro hráče, dresy apod.). Dále je na stadionech čím dál více TV kamer, který umožňují různé úhly pohledů ze všech stran, kde jsou jednotlivé situace podrobně vidět včt. jejich zpomalení, zatímco rozhodčí má jen jeden úhel pohledu.
Ale na jeden z hlavních článků fotbalu se trochu "zapomnělo" – NA ROZHODČÍHO.
Buď jako FIFA, UEFA zakažte v TV (tak jako jste to udělali na stadionech) zpomalené záběry sporných momentů a dejme divákům ten samý, jeden jediný pohled ve zlomku vteřiny, nebo dejte i rozhodčím stejné podmínky a techniku, aby měli všichni stejné možnosti a nedělejme jen z rozhodčích špatné viníky, kteří se nemají ani jak obhajovat jak situaci opravdu viděli. Vždyť komentátoři TV, novináři, trenéři, diváci ani pořádně neznají pravidla fotbalu a nikdy profesi rozhodčího nedělali, takže jejich hodnocení je jen na bázi vlastních či okolních názorů.– mají jen své pohledy, ale tento projekt umožní, že je také vyzkoušíme (je samotné) jak profese rozhodčího vlastně funguje.

Tento projekt má za prvé především poznat a lépe zdokonalit rozhodčího pomocí PC virtuální reality, kdy se budou jednotlivé momenty z utkání pouštět rozhodčímu pomocí brýlí a zvuku,které bude mít na sobě, pohybovat se přirozeně po hrací ploše a on na ně bude reagovat. Tvrdé zákroky skluzem s míčem či bez míče, hraní rukou, údery loktem, simulování pádu v pokutovém území,mimika obličeje, počasí, diváci apod. (prostě vše, co je běžné a nebo na co musí být rozhodčí připraven). Pokaždé mu to pustíme z jiných úhlů, aby do sebe dostal rozhodčí co nejvíce jistoty. Jak se ještě lépe pozičně stavět a hlavně jak přečíst různé momenty, více se v cítili do hry a mít neustále v paměti tyto momenty. Právě úhly pohledu jsou vždy tím hlavním, jak rozhodčí v danou situaci zareaguje. My chceme aby právě díky různým pohledům rozhodčí do sebe dostal již reflexní větší jistotu z daných situací. Právě na psychice rozhodčího hodně záleží, a proto se musí zdokonalovat lepším kvalitnějším způsobem. Už nestačí jen na seminářích pouštět jednotlivé sporné situace na videozáznamech 2x – 4x do roka. Každý rozhodčí si je musí projít, vyzkoušet sám a neustále být na situace připraven. Těžko si rozhodčí může v setině v utkání říct, že na semináři nám to bylo řečeno takhle. Musí se rozhodnout okamžitě a ani si nevzpomene na promítnuté několika hodinové záznamy z různých situací, musí je již mít zafixované v hlavě, což mu umožní právě virtuální projekt, který bude neustále lidský mozek jasně a hlavně účelně připravovat na okamžité rozhodnutí.

Jde prostě jen o to zkvalitnit lepší pohled a rozhodování rozhodčích. Vždy zůstane člověkem a ne robotem. Rozhodčí, který běhá minimálně 90min po hřišti, nemůže být po celou dobu v plné psychické pohodě (únava, složité momenty během utkání, chování diváků a funkcionářů, přírodní vlivy jako déšť, zima, horko, dělobuchy apod.) toto vše narušuje celkový přirozený chod těla a mozku a hlavně psychiku. Pomocí tohoto projektu můžeme i kontrolovat a posuzovat jaký to má skutečný vliv na organismus a soustředěnost během utkání (tep, srdce, správnost dýchání aj).
Nikoho již v podstatě nezajímá, že i rozhodčí má svůj osobní život, jelikož je problém s profesionalizací rozhodčích, což je "další překážkou" pro tzv. čistou hlavu, mysl a soustředěnost jen na utkání. Mělo by se už konečně vážně zamyslet nad profesionalizací rozhodčích,aby byli prostě připraveni jen na fotbal a měli stejné podmínky jako ostatní a nemuselo by je zatěžovat nic jiného. Sami víme, že by to ohromně pomohlo k celkovému zkvalitnění rozhodčích, byli by mnohem jistější, uvolněnější a přesnější.

Všichni víme, jaký vliv mají soukromé životy (manželství, rodina, zaměstnání apod.) na funkci rozhodčího. Vždy se najde něco, co vám může narušit psychiku, ale u rozhodčích to v podstatě nikdo neřeší. Rozhodčí jezdí sami na utkání auty rovnou ze zaměstnání ( a to mají někteří i náročnou práci), i rozhodčí kolikrát jede z jiného města a z dosti velké vzdálenosti a už tady dochází k jisté únavě, nekoncentrovanosti, uvolněnosti na utkání. Což je důležitý moment který "nikoho" nezajímá. Vždyť rozhodčí přeci zvládnou úplně všechno to, co se po nic vyžaduje.
Všude se stále něco zlepšuje a zdokonaluje, ale pro rozhodčího na kterého je veden velký tlak se toho tak moc nezměnilo. V podstatě "jen" nejprve pípací praporky, nyní handsfree sady – komunikační zařízení, které jsou dobré, ale víme, že je to právě vždy jen na rozhodčím jak se rozhodne, ale asistent využije toto zařízení jen ve zcela vyjímečných situacích. Navíc toto zařízení se používá jen v nejvyšších soutěžích a to ne zcela všude.

Překvapuje mě malé využití drahých komunikátorů v praxi. Proč se používají "jen" 90 minut v nejvyšších soutěží a jinak jsou nevyužity?. Vždyť právě toto zařízení by měli používat začínající rozhodčí a hlavně rozhodčí v nižších soutěží, kde by bylo toto zařízení maximálně využito, jelikož tam často dochází ke sporným a těžkým situacím, kde by právě i tyto komunikátory rozhodčím pomohli k řešení situací. Právě vzájemná pomoc a domluva mezi asistenty je důležitá pro další vývoj. Teď je situace taková, jakoby se „nemělo“ pracovat týmově, ale nechat to vždy jen na rozhodčím. Jsou ale situace a není jich málo kdy je třeba, aby zakročil či pomohl právě asistent. Nevím a nechápu proč se bráníme ve větší komunikaci, a tím asistenty dostáváme do tzv. vedlejší úrovně a poté dochází i k osobním problémům, kde si ne zcela rozhodčí a asistent rozumí po všech stránkách.
Měli by být právě co nejvíce k sobě propojeni, aby si více důvěřovali a k tomu právě pomůže i tento nový projekt.

Zatímco hráči jsou většinou plně profesionálové a mohou se věnovat jen fotbalu a navíc je jich na hrací ploše 11, takže při drobném výkyvu výkonu ho má vždy kdo nahradit, zatímco rozhodčího ne.
I tady máme možnost pomocí nového projektu zjistit psychiku a sílu rozhodčího. Budeme, pouštět situace za špatného počasí, za horka a při běžných situací. Situace které se stanou před plným stadionem kvalitních lig a zároveň pak jen před pár lidmi,který nadávají po celé utkání, uráží a věnují se úplně jiným věcem než samotné hře. Všichni dobře víme, že je to dosti častý jev na hřištích a v některých zemích i ve vyšších soutěží apod. Jedině takto poznáme skutečnou osobnost rozhodčího a jeho vnitřní psychiku a sílu, že dokáže zvládat jak těžké situace s méně kvalitních utkání, těžkými zápasy, tak i lehčími na vyšší úrovni(UEFA,FIFA), kde se píská uvolněněji a mnohem jistěji. Navíc s podporou, že za rozhodčíma někdo stojí a není to bohužel tak ve všech zemí a soutěžích, že má rozhodčí podporu příslušné komise a vedení. Jedině takto můžeme pak porovnávat proč rozhodčí řešil danou situaci tak a jiný jinak.

Ostatní se zaměřují jen na své soutěže a úrovně které řídí a v podstatě je „nezajímá“, co se děje pod nimi nebo výše, jelikož si to chce každý dělat po svým a myslí si, že právě on čí onen to dělá dobře nebo jinak než ostatní. Ale to je zásadní problém, že není ucelen názor na profesi rozhodčích jako celek a je třeba to více ucelit a sjednotit, aby i rozhodčí sami věděli co a jak mají pískat a rozhodovat, když jim to pokaždé někdo říká jinak.

Dále tímto projektem můžeme velmi dobře a kvalitně připravovat (na jakoukoliv situaci) nové začínající rozhodčí, který by chtěli tuto profesi vykonávat a je potřeba už něco dělat, jelikož rozhodčích ubývá i na úkor nepříjemným prostředím a urážkám jen vůči rozhodčím. Proto většina nových věkově mladých rozhodčích neunesou psychicky tento tlak a radši skončí ještě dříve než vůbec začali – velmi důležitý a dobrý projekt pro výchovu nových rozhodčích – posílení psychiky, osobnosti, co vlastně snese, co ho dokáže ovlivnit apod.

Jistě jste si všichni všimli, že fotbal je mnohem rychlejší a vyžaduje pro rozhodčí mnohem lepší fyzické schopnosti. Skoro nikde jsem ale neviděl, že by se rozhodčí během utkání napil aby doplnil při velkém fyzickém zápřahu tekutiny, minerály aj.
I toto je jeden z hlavních důvodu, kdy může rozhodčí chybovat,ztrácet koncentrovanost, reflex, reakci apod. Přitom je to základní věc, co potřebuje člověk při fyzické námaze mít (doplnění tekutin) a rozhodčí toho opravdu hodně naběhá.

Dále je to i vynikající projekt pro vylepšení asistentů, kdy je čím dále více složitějších ofsajdových situací a momentů s AR spojených, kdy musí AR sledovat několik situací najednou (pokřiky diváků v jejich blízkosti, rozcvičující se hráče za zády, vzorném poli měnící se reklamní panely, blesky fotoaparátů, funkcionáře udělující pokyny, hlídat aby ošetřující hráč nevběhl bez svolení na hrací plochu apod.) zkrátka pokaždé jiné prostředí. Víme již, že není v lidských možnostech okamžitě zareagovat očně na těsné ofsajdové situace, ale můžeme tyto situace tímto projektem více trénovat, sledovat a vylepšovat.
Toto všechno má a může mít vliv na některé reakce rozhodčího, jelikož mozek a oči reagují na tyto vlivy běžnou přirozenou reakcí.(reagující na zvuk a jiné změny ovlivňující pohyb a reakce člověka).
Tato metoda velmi pomůže v přesnosti signalizace i v zásadních dalších rozhodnutí.
Budou se asistentům složité situace neustále pouštět, aby je měli "v žité", poté vždy budeme vidět, kdy a jak zareaguje a tím se jejich posuzování jistě zkvalitní.
Touto metodou si právě můžou velmi dobře týmově nacvičit signály celé trojice, víc si na sebe zvykat a trénovat. Pořád spolu něco přirozeného, běžného procvičovat, aby pak nebyli z jakékoliv situace (která se může stát zcela nečekaně a vyjímečně) překvapeni a mohli okamžitě a co nejpřesněji zareagovat.

U asistentů se dá též používat metoda, kdy se jednotlivé situace včt. zvuku budou pouštět na velké plátno (příklad jako je golf), kde podlaha či boty by měli dotykový pohyblivý čip, kde by se na platně právě promítl reálný pohyb asistenta. Nebo uzavřená místnost, kde na všechny stěny bude pouštěna 3D vizualizace včt zvuku, rozhodčí bude uprostřed (jako na stadionu) a reagovat na situace kolem něj. Bude tak možno jednotlivé těsné a sporné situace řešit, vyhodnocovat a též se dá přesněji asistentům ukázat, jak by byla spolupráce ještě týmovější a srozumitelnější, co se od nich vlastně chce a vyžaduje.
V dnešní moderní době a v nejvyšších soutěží, už nemůžeme nechávat vše jen na 3 rozhodčích (popř. 4 R), fotbal je mnohem rychlejší, tvrdší, techničtější. Je hodně sledovaný a proto už nestačí, aby byli "jen" 3 rozhodčí – MYSLÍM, ŽE JE ČAS NA RADIKÁLNÍ ZMĚNU.
Myslím si, že by měl být ještě více využit čtvrtý rozhodčí (nechápu proč by měl zvedat jen čísla na střídání a hlídat lavičky, když to může plnit pořadatel a 4 rozhodčí by byl využit k mnohem potřebnějším věcem) popř.pátý, který by mohl spolu s komunikačním zařízením být u televizních obrazovek nebo na tribuně, kde by měl jasný pohled z kamery za zády obou AR a mohl v momentu přihrávky ještě přesněji okamžitě říci rozhodčímu a asistentovi jestli se jedná o ofsajd či ne. Chceme,aby padalo více branek, a tak je lepší těsné situace pouštět, a pak radši na rychlou radu dosignalizovat, než se dopustit špatného rozhodnutí. Popřípadě sporný momenty v pokutovém území, kde je důležitá okamžitá reakce a pomoc i z jiného úhlu pohledu, kterou by právě viděl, hraní rukou, simulování pádu). Pouze by se jednalo o těsné, sporné situace, které pak vedou ke spekulacím a kritikám pouze rozhodčích). Jinak by se vůbec nezasahovalo do plynulosti řízeni rozhodčích.
Nevím proč by si i rozhodčí nemohli takto pomáhat nebo i pomocí komunikátorů a tím utvořit "jistější, přesnější" tým.
Všechny sporty už dneska používají techniku k lepší komunikaci a trenéři také udělují pokyny hráčům, tak proč by i rozhodčí nemohli mezi sebou více komunikovat včt. třeba tzv. pozorovatele z tribuny (zkušené bývalé rozhodčí) kteří by jim mohli udělovat rady, pokyny a potřebné instrukce (pomocí komunikátorů) i během utkání (třeba k podpoře psychiky apod.) Toto jsou myslím dnes základní věci, které se dají bez problému plnit a mají svůj účel a opodstatnění.

Další velmi důležitý krok a moment - pro veřejnost.
Ukázat možnosti všem, aby si to vyzkoušeli v podstatě i běžní lidé, kteří tuto profesi nedělají (diváci,funkcionáři,hráči. novináři atd.), že role rozhodčího není nic jednoduchého a s čím vším se musejí vypořádat. Pokud si sami ostatní lidé nevyzkoušejí jak to opravdu je, tak náhled na rozhodčí bude pořád stejný. Ale my ho potřebujeme zlepšit, zvěrohodnit, a pak si snad sami lidé uvědomí, že je rozhodčí stejný člověk jako oni, s tím rozdílem, že rozhodčí si svou profesi vybrali a chtějí ji dělat, zatímco ostatní v sobě tu odvahu nenašli a jen kritizují. Poté by se ukázalo, jak je vlastně profese rozhodčího velmi těžká a důležitá. V jejich očích a mysli by pak jinak nahlíželi na profesi rozhodčího.
Dále se dá velice dobře hodnotit výkon rozhodčích přímo z očního pohledu, kde budeme všichni jasně vědět, jak rozhodčí danou situaci opravdu viděl a jak rozhodl. Přesně najdeme důvod chybnosti podle toho, co opravdu rozhodčí vidí.
Docílíme tímto projektem a technikou s reálnými situacemi více přesnosti a zdokonalení aby k těmto situacím nedocházelo. Když nám můžou TV kamery ukázat až po několika různých záběrech včt. zpomalení sporný moment a pak se teprve bavíme o chybnosti v rozhodnutí, tak je to samozřejmě nesmyslné přirovnání ke skutečnosti, co rozhodčí opravdu vidí. Jelikož to prokázali až jiné úhly pohledu než má rozhodčí. Potom přesně můžeme posoudit a porovnat skutečný přirozený oční pohled rozhodčího v utkání.
Dáme jim dnes již bez problému dostupné minikamery do výšky očí (mají to i lyžaři.cyklisti, ve formuli 1 apod), které jistě nejsou o nic horší v pohodlnosti než handsfree komunikátory a přesně budeme vědět, co je v lidských silách vidět a jak se rozhodnout, co vlastně doopravdy vidí při stálém pohybu svým, hráčů, míče a dalších okolností. Vlivy, které mohou narušit oční zorné pole, psychiku, reakci a koncentrovanost (včt. deště a především, kdy přechází západ slunce směrem očně níže a tím způsobuje stíny na části hrací plochy, který se neustále mění než zapadne slunce), tímto zároveň očně rozhodčí ztrácí přehled a jistotu nejen o asistentovi, když mu slunce svítí přímo do očí nějakou dobu.
Sami víte, že když se podíváte přímo do slunce nebo jeho blízkosti, tak na pár setin vidíte úplně jinak, rozmazaněji apod. Toto vše má pak i vliv na posouzení herních okamžitých situací.
Dále může určitě vadit očím osvětlení stadionu, kde jsou silné halogeny a při vysokých centrovaných míčů to oči také ovlivní, blesky fotoaparátů nebo hýbajících se fandících fanoušků, kteří i něco vhazují na všech stranách, nebo hýbajících se panelových reklamních bloků včetně nejsložitějšího, nejinkriminovanějšího místa jakým je pokutové území, kde tyto vlivy očně rozhodčího můžou jakkoliv rozhodit, ovlivnit či může dojít ke ztrátě plné koncentrovanosti na které tyto momenty mají vliv.
Toto vše pro "oko" narušuje přesnost a tudíž dochází k různým reakcím a vyhodnocením sporných situací. Tímto projektem můžeme jen získat větší přesnost a docílit lepších výkonů včt. toho, že poznáme co je vlastně příčinou rozhodování.
Dále je třeba organizovat pravidelná setkání zkušených rozhodčích z celého světa 2-3x do roka i za účasti odborníků a vědět, že se pro rozhodčí opravdu dělá maximum a oni sami toho dobře využívají ke svému zdokonalování.
Nechci jen obhajovat rozhodčí a navíc je dostat do situací, že by měli být roboti, Jen chci poukázat na to, že tato profese je opravdu obtížná a dodnes se takto podrobně nikdo o problematiku rozhodčích nezajímal, jelikož jí každý bere takovou jaká je, tam kde je a v jaké pozici lidé jsou. Jenže my to musíme brát jako celek od začínajících rozhodčích až po ty nejzkušenější, jinak nikdo z lidí vůbec nepochopí, jací rozhodčí vlastně jsou a co musejí zvládat. Přesně to poznají jedině tímto projektem a veřejnosti ukážeme, kdo je vlastně ROZHODČÍ a navíc si to sami mohou vyzkoušet.

Hlavně můžeme skvěle školit nové začínající rozhodčí které potřebujeme. Budou neustále sledováni a pak se jim ukáže, jak se v daných momentech zachovali a budou to neustále zkoušet, aby se ještě více zlepšila kvalita rozhodčích, kterým tímto projektem můžeme opravdu pomoct na celém světě.
Tím hlavně myslím nejen mužské rozhodčí, ale i k zdokonalení ženských rozhodčí, které patří rovnocenně k nám a dnes k výrazným postavám ve fotbalovém prostředí.
Myslím, že si rozhodčí po několika letech také zaslouží profesionální zacházení za pomoci techniky, která nám dnes umožňuje řadu výhod, být ještě lepší než jsme, ale přitom zůstat stále sami sebou a člověkem.

Za zamyšlení stojí, proč se ve 21. století, kdy mají mobilní telefony děti, stále nepoužívají tzv. vysílačky, (kdy malou pecku má rozhodčí v uchu a vysílačkou mu radí či doporučuje MENTOR (zkušený rozhodčí, který to zas vidí z jiného úhlu a postavení) různé rady, řešení, postavení aj. Toto se již dávno, či drahé komunikátory měli více používat (ne jen 90 min v utkání na profesionální úrovni, kde toto využití není zcela tak potřebné a hlavně využité). Mají se používat nejen při přátelských utkání, které jsou přípravou pro hráče, ale zároveň i velkou přípravou pro rozhodčí, který nesmí přijít na toto utkání jen s pocitem, že se musí odehrát a rozhodčí "jen" odřídit?!!! Právě tady, my můžeme zkoušet různé situace a ještě lépe je řešit. Je to především důležité v ostatních soutěžích a hlavně i u začátečníků v roli rozhodčích, kdy mu můžeme okamžitě pomoct, jak mají reagovat, postavit se a jak řešit další sporné a vyjímečné situace. Copak je to tak složité nebo problémové, aby i rozhodčí byli lidmi, kteří mají stejné podmínky jako ostatní???
Nechceme nic vyjímečného či nadstandardního, pouze chceme, aby se chybovost a náhled na rozhodčí zlepšil a my měli jistotu, že jsme pro to udělali maximum s tím, že touto technikou a projektem vždy dokážeme odpovědět proč se tak stalo nebo jak a proč se to řešilo.
Právě školy rozhodčích by měly mít jedno z nejlepších vybavení a možnosti jak vychovávat mladý rozhodčí (okamžitá reakce do ucha a mysli jak se má pozičně postavit, jaký tón píšťalky použít, stylovost gest a běhu, mimika a další rady).
Zároveň dále procvičovat ostatní rozhodčí přímo při řízení a ne až s odstupem času, když už si skoro nikdo nic nepamatuje a nebo to dokonce ostatní přestane bavit.
Je na čase, aby i rozhodčí měli pocit že nejsou jen figurkami pro které "nechceme" na celé úrovni nikdo nic udělat a přitom je právě rozhodčí jedním z nejdůležitějších článku fotbalu (kolektivní sport) na kterého je veden největší tlak co se týče i jedinců.

Můj sen řídit utkání na mezinárodní scéně mě zhatilo bohužel vrozené zranění, které mě potkalo při delších problémech v roce 2000, kdy jsem musel slibnou kariéru na úrovni druhé ligy rozhodčího v mladém věku ukončit. Od té doby se zajímám problematikou rozhodčího do detailu a snažím se s nimi pracovat a sledovat je z té druhé strany (jako funkcionář v komisích či jako delegát nebo i jako normální člověk, který se s rozhodčíma baví otevřeně úplně o všem). Pochopit řadu věcí co se vlastně v rozhodčích děje při různých situacích, při komunikaci apod. Ať je to osobní život v pracovním procesu nebo pozorování v soukromém životě při společných setkání s partnerkami či jiných setkání (menšího počtu osob, při seminářích jen v pánském kruhu lidí, při jiných sportovních akcích a přesně podle těchto pozorování se dá dobře vysledovat jak a proč někdy rozhodčí na hřišti reaguje impulzivněji, více si hru užívá, nebo je spíše hodnější a řeší situace málo energicky nebo naopak, je nervózní, jakou má psychiku a mnoho dalších aspektů na které má vliv soukromí a tyto věci okolo.

Tímto projektem se mně a mnoho jiným může splnit sen, že si budou moci „i když jen“ pomocí virtuální reality v roli rozhodčích odřídit utkání kterékoliv úrovně (MS. Liga mistrů, pohár UEFA, olympijské hry a další a další zajímavá utkání a soutěže).
Bohužel, ne každý má štěstí a možnosti si taková utkání doopravdy odřídit. Tímto můžeme i neustále v rozhodčích udržovat motivovanost, cíl této profese a koníčka. Myslím, že si rozhodčí po několika letech také zaslouží profesionální zacházení za pomoci techniky, která nám dnes umožňuje řadu výhod, být ještě lepší než jsme, ale přitom zůstat stále sami sebou a člověkem.
 
 

Řízení mládežnických utkání

Dále navrhuji, aby se pro zkvalitnění a záživnost z řízení mládežnických utkání zavedla nová metoda, že budou utkání řídit 2 R bez asistentů, kdy má každý svou polovinu a pohybuje se v prostorách asistenta a tím si hlídá ofsajdové postavení což v těchto soutěží není problém uhlídat. Při utkání si může kdykoliv ze svého postavení vyběhnout, aby mohl řešit situace kde je potřeba osobně zakročit a poté si zaujmout své poziční postavení. Mám tuto metodu vyzkoušenou po dobu 3 let na turnajích a velmi si to i sami mužstva oblíbili. Rozhodčí malým dětem tzv. nepřekáží jelikož je někdy hodně složité se dobře postavit když míče neustále přelétávají. Navíc se ušetří jeden rozhodčí, kterých je v dnešní době na počet utkání nedostatek. Ale hlavně je to pro oba rozhodčí mnohem záživnější a atraktivnější.
 
 

Názor na novinku - 5 rozhodčích z toho dva jsou tzv. brankoví

Víme, že se zkouší novinka tzv. 5 rozhodčích, z toho 2 brankoví, kteří by měli lépe vidět situace v pokutovém území. Myslím si ale, že se stále nevyřeší zásadní problém v regulérnosti a v jasný výsledek na spornou situaci. Opět budou lidé a veřejnost jen kritizovat "dalšího" rozhodčího, kde to bude házet jeden na druhého, že ten to viděl špatně a ten zas dobře, ale kamera zase ukáže něco zcela jiného a přitom přesnějšího. Každý rozhodčí má jiné cítění ke hře a jiné vidění na herní situace. Nikdy se nerozhodnou rozhodčí stejně a vždy to ovlivňují další a další situace. Navíc rozhodčí stojí u brankové čáry, kde je i tzv. "terčem" v okolí diváků aj. Dále si myslím, že i očně může znervóznit jak brankáře, tak i ostatní hráče, kteří při střele vidí stát vedle branky osobu (rozhodčího). Navíc může hráč kdykoliv a prudce střelou zasáhnout rozhodčího míčem do obličeje, jelikož se pohybuje v nejkritičtějším místě.
Dále může rozhodčího ovlivnit na psychice a soustředěnosti, že tam bude jen stát bez pohybu (když bude utkání herně neatraktivní), dále i třeba za stálého deště, chladného počasí, fandící diváci házející různé předměty a dělobuchy atd. To může opět vézt jen ke ztrátě koncentrovanosti a pak k přesnosti posouzení situací. Myslím si, že by právě bylo lepší a efektivnější kdyby 4 či 5 rozhodčí právě seděl u TV během utkání, kde by dostával okamžité záběry včt. zpomalení a nemyslím si, že je tolik situací, které by utkání zdržovali nebo nějak znehodnocovali. Chceme přeci jen vždy docílit správného rozhodnutí a nejlepší regulérnost utkání. Rozhodčí by měl právě v tom nejdůležitějším okamžiku klid na to, jak správně rozhodnout a ihned podat rozhodčímu přesnou informaci. Pokud dojde k pádu (přestupku) v pokutovém území, tak když si není rozhodčí zcela jist, tak přeruší hru a počká pár vteřin na radu TV rozhodčího, který mu sdělí, že se jedná buď o pokutový kop, že se nic nestalo nebo simulování pádu. Toto nebude trvat déle než 5 vteřin, kdy už rozhodčí záběry bude mít. Rozhodčí na hrací ploše jen v tomto krátkém momentu uklidňuje situaci mezi hráči, než dostane informaci od TV rozhodčího. Nemůžeme se přeci bavit o tom, že by to zdržovalo hru, když sami hráči již na konci utkání zcela zdržují hru, když vedou v utkání. Přitom, může jediný špatně rozhodnutý moment ovlivnit celé utkání a to se přeci snažíme změnit. Vždy, ale docílíme přesnějšího rozhodnutí a hráči, funkcionáři a veřejnost nebude nijak pochybovat o správnosti rozhodnutí a jen uvítají tuto metodu, která je v dnešní době nejpřesnější a dodá utkání větší regulérnost.
Byla by škoda ve 21 století nevyužít tuto metodu (využití TV záběru k rozhodnutí), když právě rozhodčím TV kamery vzali přirozený náhled a pohled na jednotlivé situace. Techniku a její přesnost nedokážeme jako rozhodčí nikdy porazit, i když by nás na hrací ploše bylo třeba i "10". Je výborné, že se snažíte (UEFA, FIFA), aby byla profese rozhodčího stále přirozená, ale musíme si dnes sami přiznat, že v dnešní době to už není v lidských silách vše vidět. Jednalo by se jen o sporné situace a ke zdokonalení rozhodčích. Aby se co nejméně používal tzv. video rozhodčí právě pomůže projekt pomocí virtuální reality, kde můžeme rozhodčí kvalitněji připravovat.
 
 

Popis loga

Logo zcela představuje profesi fotbalového rozhodčího a smysl projektu.

Rozpůlený míč s půlkou mozku má znázornit, že je vždy používán mozek (mysl, paměť aj.) je i zcela důležitý pro využití virtuální reality, část (míče) je využití zkušeností a pohledu z fotbalového prostředí. Tvary praporků znázorňují asistenty, kdy v jednom praporku je symbol hrací plochy a ve středu, kde rozhodčí vždy zahajuje utkání je píšťalka, která je nezbytná a důležitá pro rozhodčího.
Druhý praporek je běžně používán asistenty a svými barvami skrývá v sobě i žlutou a červenou kartu, které jsou v profesi rozhodčího velmi potřebné a důležité.
 
 

Můj názor a myšlenka

Vyjadřuji tímto pouze svůj osobní a vlastní názor na problematiku funkce rozhodčího. Cílem tohoto projektu není napadat nápady a práci jiných, ale naopak spolupracovat s širokou fotbalovou veřejností, médii a fotbalovým hnutím jako takovým.
Věnuji se této problematice a po zkušenostech v roli rozhodčího, delegáta a také jsem prošel několik odborných komisí rozhodčích. Dále pozorováním zahraničních lig a soutěží včt. mistrovských turnajů ve všech věkových kategorií a došel jsem k názoru, že by jsme se měli nad tímto více zamyslet, že kvalita a ucelenost na styl řízení není jednotná. Proto bychom měli nejen tímto projektem udělat zásadní změnu v této profesi - funkci rozhodčího.

Tento projekt je zaregistrován na patentovém úřadě a opatřen ochranou známkou.
Autor návrhu: Robert Henn, Česká republika
Autor loga: Kramlová Eliška a Robert Henn
Manager projektu: Robert Henn a Pavel Říha, EDR ceramic s.r.o.
 
 

Tisková konference 4.3.2009

 

Minikamera - video

© 2009 IVSR - Robert Henn, Všechna práva vyhrazena.